AHOJ. JSEM ZDENĚK.
alias Tymiaan
Amatérský kuchař, fotograf a videotvůrce.
Profesionální designer interierů & kuchyní.
Miluju vietnamskou kuchyni, sport, design a přírodu.
Co se tu můžeš dozvědět?
1/ Naučit se vařit. Dobře vařit. Fakt. Beru to podle sebe. Jde to, i když si myslíš že ne.
Najdeš tady psané recepty s fotografiemi, ale i videorecepty. A když nevíš, vždy se můžeš zeptat.
2/ Dozvědět se jak vymyslet a uspořádat kuchyň tak, aby byla nejen hezká, ale super pratkická. Aby se ti v ní vařilo a fungovalo skvěle a aby v ní každé vaření bylo zároveň zábavou, jak při singl vaření, vaření pro rodinu, tak pro návštěvy.
3/ Můžeš tu zjistit jakými spotřebiči kuchyň vybavit, aby spolehlivě sloužili, podrželi tě a pomáhali při vaření. Najdeš tu recenze a srovnání spotřebičů, nad kterými třeba přemýšlíš, že je pořídíš.
4/ Najdeš tu originální recepty, především z asijského streetfoodu, ale i dalších jídel, která mně baví a budou bavit i tebe. Asijská kuchyně je jednoduchá a levná.
5/ Najdeš tu gadgety do kuchyně a různé jiné kuchyňské vybavení, které sám rád používám.
Příběh schovaný za tímto foodblogem Tymiaan
Není vůbec jednoduché začít psát sám o sobě.
Ale protože tohle je blog, týkající se kuchyní, vaření a celkově o tančení po tomhle nejfrekventovanějším prostoru v každém domu či bytu, nadechnu se a vysypu to.
Historie mého vaření nesahá do pravěku ani do starověku. Spíš takové modernější dějiny.
Dětství
Dětství a vaření?
Nečekejte že tu budu psát věci jako, od malička jsem se díval mámě nebo babičce pod ruce, pomáhal v kuchyni atp. Maximálně si vzpomínám, že jsem vždycky chtěl vylízat mísu od sladkého krému, šlehačky, užíral při pečení vanilkové rohlíčky a celkově radši jedl než vařil.
Realita byla taková, že babička byla skvělá kuchařka, šetrná Němka, kterou neodsunuli po válce ze Sudet, s tlustým sešitem s recepty, ručně psaným písmem podobným švabachu.
Její skvělý apflštrúdll s křupavým ručně taženým těstem, jsem nikdy jindy nejedl.
Ale taky uvařenou hořčici s vajíčkem natvrdo a brambory.
Máma se toho od ní dost naučila, ale když se naši rozvedli, vzpomínám si, že začala díky novému příteli tahat z práce nějaká nechutná zmražená jídla a po rozmrznutí v mikrovlnce, začalo týrání dětí nad hodinu nedojedeným talířem. Aneb jak vznikají traumata…
Vyrůstali jsme s tátou, který se pro nás tři děti začal učit vařit. A to bylo teda hodně dlouhé období pokus-omyl. Hlavně omyl. Dodneška si s bráchou děláme legraci z jeho pokusů o mexický guláš, v barvě jílem zbahněné řeky, s plovoucími hrudkami mouky, zmraženého hrášku a převařené rýže slepené do bloku.
Profese
Takže, …jsem kuchař? Ne, nejsem. Nebo spíš, nebyl jsem…
Já vlastně celý život pracoval, díky technickému-stavebnímu vzdělání (a k dnešku už to bude 25 let?), v jednom oboru: Realizování interierů. Jako bytový architekt, designer nábytku nebo projektový manažer, ale i truhlář a majitel truhlárny, protože potřebuju znát i praktickou stránku výroby. Zkrátka umět vyrobit to, co si sám nakreslím. Pár ukázek:
Jak jsem začal vařit?
První jídlo které se mi v kuchyni povedlo, bylo hovězí maso na kaparech. To je rok tak 2006. Už si ale vůbec nevzpomenu, jak se mi sakra tenhle chod povedlo udělat tak boží. Střídali jsem se ve vaření 3 rodiny kamarádů každý víkend a já sám sebe, za tenhle geniální kousek, pasoval na vítěze. Nejsem si jistý jestli právem, ale líp už to nešlo. Jenomže víte jak…, to je takový to chlapský machrování před návštevami, jinak jsem moc nevařil.
V dalších měsících a letech už se mi stejně dobré jídlo napodobit nepovedlo.
Miloval jsem ale chlebíčky. Až tak, že jsem si vysnil prodejnu s chlebíčky, protože v té době koupit skvělě naložený chlebíček moc nešlo. Ale ukecal jsem sám sebe, že by mně to nebavilo, protože rutina, stereotyp a pak určitě nuda. Takže jsem dál vyráběl nábytek.
„Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl.“
Hippokratés
Vietnam
A v roce 2010 se to trochu zlomilo. Po třítýdenní návštěvě Vietnamu, který mimochodem vypadal úplně jinak než dnešní Vietnam, mě uchvátila vietnamská kuchyně.
Ať Pho od pana Hoa, s chlebem quay v Saigonu nebo hanojský hot pot ze slepice, která přesto že seděla na talíři vcelku, byla neviditelně rozkrájená na kousky (asi) skalpelem, či neuvěřitelný kurz vaření u Mekongu, do kterého po nás jezdil i šéfkuchař Sasazu…Aź po nás!
Všechno to voňavé jídlo doplněné o proutěné košíky, plné čerstvě omytých bylinek, které jsem vůbec neznal, nikdy neviděl a bez nichž by jídlo bylo jen poloviční.
Nabyl jsem pocit, že i ta poslední bába na vietnamské ulici, vaří lepší jídlo jak většina českých restaurací. O levných cenách ani nemluvim. Tady mi bylo moc dobře.
Po návratu jsem ale trpěl hlady, v Čechách v té době ještě žádná Vietbistra neexistovala, jen „Mková“ čínská. A já si přál hrozně moc udělat vietnamskou restauraci.
Ale jak to umím jenom já, ukecal jsem sám sebe, že nemám zkušenosti, že by to byla rutina vařit každý den po ránu Pho Bo a časem určitě nuda, atd. A navíc teda neměl ani prachy.
Takže jsem dál vyráběl nábytek.
A pak začala vznikat vietnamská bistra, ve kterých jsem po pár návštěvách zjistil, že jarní cibulkou a glutamátem vietnamský streetfood nepřičaruješ. A dodnes to upřímně není o moc lepší.
Nicméně byl to alespoň jasný signál, proč začít vařit vietnamská jídla doma. Nejdřív recepty podle jediného a skvělého česko-vietnamského blogu Viet Food Friends a pak podle vietnamských youtuberů., ve vietnamštině, kterou neovládám.
A v roce 2016 jsem jel na zkušenou do Vietnamu znovu. Ale o tom napíšu jindy a jinde.
Masterchef
Největší zlom se udál vlastně spíš náhodou a díky covidu. Děti v tomhle divným období sledovaly víc televizi a milovaly pořad Masterchef. Po každém odvysílaném dílu mně přemlouvaly: „Tati přihlaš se tam takyyy. Tatiii…..“
Že prý umím docela vařit. Nevim podle čeho tak naše dcera Hranolka Řízková usuzovala?
Odmítal jsem, ale bylo na nich vidět, že by jim podaná přihláška mohla udělat radost, tak jsem jednoho dne sedl k počítači, potají ji vyplnil a odeslal.
Pak se ozvala produkce, já se zrovna vrátil z výstavy nábytku v Milánu a najednou druhý den griluju jídlo na 1.casting, krásně voňavou domácí porchettu. Než jsem se dostal do druhého kola, stihl jsem mezitím zapálit nový gril, od něj málem i dům, ale to už jsem stál v TV studiu a usiloval o postup s vietnamským receptem Chá cá.
A najednou jsem byl v TOP 16, běžel na Nově v úvodní znělce a začal se učit pořádně vařit.
Tymiaan
Tam také vzniknul Tymiaan.
Oblíbil jsem si tuhle skvělou bylinku tak moc, že jsem ji během soutěže s oblibou (někdy spíš bez základní znalosti receptu) dával i do jídel, kam ne vždy patří. Třeba do bramboračky.
A protože jsem už tušil, že chci ve vaření pokračovat, ale nechci ani skoncovat s výrobou nábytku, rozhodl jsem se spojit své dovednosti do jedné, vzal jsem jméno bylinky za své a udělal z ní drze svou značku.
Značka Tymiaan skloubí mé dosavadní profesionální zkušenosti se zařizováním domovů s amatérským domácím vařením a pokusí se z tvé kuchyně udělat místo příjemnější než gauč. Budu se tu specializovat na kuchyně, kuchyňské doplňky, vaření a recepty.
A’t se vám prostě na plné čáře lépe vaří.
Vysnil jsem si, že si vytvořím svůj vlastní blog, své vlastní místo na internetu, kde ti budu pomáhat s překážkami v kuchyni, protože jich je. A tentokrát se už neukecám.
Děkuju za přečtení až sem.
A kde všude mne najdeš?